Ráj silničních pirátů

Čtěte více: Blogy
Vydáno: 31. 1. 2011  /   Aktualizováno: 16. 7. 2011
Ráj silničních pirátů

Před čtyřmi lety se v několika evropských městech rozběhl zajímavý experiment. Německé Bohmte, nizozemská Makkinga nebo Drachten a další se zbavily veškerého dopravního značení. Semafory, stopky, přechody pro chodce, a dokonce i parkovací zóny prostě zmizely.

Nešlo o nějaké neosídlené osady, počet obyvatel participujících obcí byl i hodně přes čtyřicet tisíc. Tipnete si, co se pak dělo? Propukla panika, řidiči trávili hodiny v nekonečně dlouhých kolonách a počet přejetých chodců několikanásobně narostl? Ne. Skutečností byl přesný opak. Doprava se zklidnila, nehodovost dramaticky klesla a na silnicích zavládl klid a harmonie. Úsloví říká „Dejte lidem svobodu a hned jí zneužijí“. Ale tyto pokusy s městy bez značek dokázaly, že to jde. Nedávno se znovu rozběhla debata o zrušení nulové tolerance alkoholu u řidičů. Policie vlastně už má neoficiální příkaz ignorovat a odkládat případy, kdy nadýcháte méně než 0,24 promile, protože není možné prokázat, že tato hodnota ovlivňuje vaše chování. Ale zákon zní pořád stejně, nesmíte mít v krvi ani desetinu promile. Proti jeho změně se vyjádřila celá řada dopravních „expertů“, hlavním argumentem je, že když lidem dovolíte jedno pivo, dají si jich před jízdou pět. Jistě, cílem všech řidičů je vychlemtat v rychlém sledu pět kousků za sebou, na rozloučenou je zalít velkým rumem a pak co nejrychleji sednout za volant. Kdyby vlastně neexistovala nulová tolerance, tak jsou všichni na silnicích permanentně namazaní. Ne.

Je to jen paranoia, strach z toho, že byste lidem mohli dát určitou úroveň svobody a oni to se svými slepičími mozky zneužijí tím nejhorším možným způsobem. Země se zákonem povoleným limitem mají pro ty, kteří způsobí pod vlivem nehodu extrémně přísné tresty, a i sami řidiči vědí, že jezdit opilý je hazard s mnoha životy. A co debata o maximální povolené rychlosti na dálnicích? V Německu jsou úseky bez rychlostního limitu nutnost, je to velká země a nebýt jich, člověk by se autem nikam nedostal. U nás by znamenaly jen ochotu státu důvěřovat svým občanům a jejich úsudku. Už vidím nějakého experta, jak varuje, že by se po D1 valily oběma jízdními pruhy auta v rychlosti 200 km/h. Je to stejné jako s limitem na alkohol, to, že moje auto jede 250 km/h, ještě neznamená, že s ním těch 250 pojedu. Nevidím důvod, proč by se na novém úseku hradecké D11 nemohlo jezdit víc, než momentálně povoluje zákon.

Nevysvětlujte si to špatně, rozhodně se nesnažím tvrdit, jak by bylo skvělé, kdyby se po silnicích proháněli opilí řidiči neomezenou rychlostí. Ale jak po lidech můžete chtít, aby na silnici používali mozek, když je k tomu vlastně nic a nikdo nenutí? Zpátky ke značkám. Podle některých studií řidiči ignorují až sedmdesát procent veškerého značení. Ve městech, kde experimenty probíhají, jich ignorují sto procent a stejně to funguje lépe, platí jen základní pravidlo přednosti zprava. Všichni účastníci provozu – řidiči, cyklisté i chodci – se totiž musejí koukat kolem sebe a komunikovat mezi sebou posunky, máváním nebo prostým pohledem. Auta se nepokoušejí na poslední chvíli projet křižovatku, když padne oranžová, cyklisté poctivě ukazují, kam budou odbočovat, a chodci vstupují do silnice, až když ví, že je auta pouštějí.

Bezpečí by nemělo plynout z toho, že nám někdo bude říkat, co smíme a nesmíme. Dejme řidičům a chodcům šanci ukázat, že umějí používat hlavu, ještě než je síť značek a semaforů připraví o poslední zbytky rozumu, pozornosti a ohleduplnosti. Nejlépe se přece naučí plavat, když je rovnou hodíte do vody

Blogy
Existuje bezpočet občanských sdružení a neziskovek, které si usurpují patent na pravdu a aniž by se jich někdo na cokoliv ptal, tvrdí, že jsou hlasem lidu. Paradoxně mám pocit, že zájmy, které hájí, se neslučují s požadavky většinové společnosti. Má to určitou logiku. Pracující vět... (Pokračování...)
Blogy
Některé temě, jako jsou např. Severní Korea, Polsko nebo Bělorusko při budování dálničních tahu počítají kromě automobilové dopravy také s jinou formou využití. Některé hlavní silnice totiž slouží jako nouzové přistávací plochy pro letadla. V případě války by tento... (Pokračování...)
Blogy
Je na místě napřed vyslovit upřímnou soustrast. Napsat, že je mi líto, co se stalo. A podotknout, že jsem tam nebyl a že všechno, co vím, jsem si jen přečetl v novinách a zjistil na internetu, ale že jsem nad tím strávil spoustu času… Jen abych připomněl, co se stalo. Sedmnáctiletý kluk si vzal od táty z gar... (Pokračování...)
Škrabka na led v krytu víčka palivové nádrže Škody Rapid
Škoda Rapid
Blogy
Není to špatný nápad, schovat škrabku na led k hrdlu nádrže, ale jak uvedly lidovky.cz, ten plastový dekl nejde zamknout. Jasně – pro co nejsnadnější přístup. Kdyby člověk musel otevřít dveře a zevnitř na nich tlačítkem odjistit kryt víčka nádrže, mohl by už rovnou z kapsy ve dveřích vyt... (Pokračování...)
Blogy
Tenhle příběh jsem vyslechl asi před půl rokem, ale šetřil jsem si ho na Vánoce. Je to totiž vánoční příběh. A jakkoliv se může zdát neuvěřitelný, tak se opravdu stal. Nemusel jsem s ním dělat nic víc, než ho přepsat... „To že jsme tady spolu je jasný důkaz, že stejně jako ty, tak i já miluju auta. Když jsem... (Pokračování...)
Blogy
Zapomeňte na to, že jste měli včera šortky, že jste si dali první letošní pivo na zahrádce a že už je čas na kabriolety. Tohle je zimní číslo TopGearu. Hodně zimní číslo. Čtyřicet centimetrů tlustý led na jezeře Kvamtjärnen, deset aut s pohonem všech kol a bláznivá parta novinářů, kteří... (Pokračování...)