Život za volantem přináší rozmanité zážitky

Čtěte více: Blogy
Vydáno: 7. 2. 2011  /   Aktualizováno: 16. 7. 2011
Život za volantem přináší rozmanité zážitky

Nedávo jsem se byl projet kolem Mimoně, kam shodou okolností dorazily i tisíce tunerů. Kdesi mezi Bělou a Kosmonosy jsem narazil na dvojici extra vyladěných aut. Pravděpodobně šlo o dvě MX-3, jen stěží jsem odhadoval, jaký model stál základem skulptuře osazené dvěma křídly (přičemž jedno bylo určitě z Alfy Romeo), nalakované tou nejkřiklavější barvou, s interiérem, který vypadal jak z domečku pro panenku Barbie.
Během dvaceti minut společné jízdy jsem intenzivně přemýšlel, zda jsou vážně všichni tuneři jsou pitomci, barbaři a piráti silnici.
No, ehm, za celou dobu, co jsem je měl na dohled, neudělali jediný přestupek, jedinkrát nepřekročili povolenou rychlost, nikoho neomezili a neohrozili. Vlastně jeli tím nejzpůsobnějším možným stylem. Do okamžiku, než zničehonic přiletěla na úseku s plnou čárou odkudsi zezadu Octavia kombi s krásnými chromovanými klikami a velkým výfukem (a dám ruku do ohně za to, že i s dvěma obsazenými dětskými sedačkami vzadu) a poslala to, navzdory autům v protisměru, přímo před dvě „laděnky.“ Ne, nezačali troubit nebo stíhat naftového piráta, prohřeškem proti řidičskému bontonu bylo to, že oba řidiči strhli auta ke straně a po nezbytnou dobu, než se situace uklidnila, jeli pravými koly daleko za krajnicí. Co se snažím říct? Nic víc, než že ne každý, kdo má auto ověšené jako vánoční stromeček, se chová jako pirát, a že i ten, kdo veze svoje děti v rodinném autě, může být zatraceně nebezpečný.
Kamarádovy se narodil syn. Přišel na svět o pár dnů dřív a bylo to tak nečekané a náhlé, že chudákovi rodičovi nezbylo nic jiného, než skočit do auta i s ženou a co nejrychleji mazat do nemocnice. Později mi vyprávěl, jak umíral strachem o manželku i dítě, když jel po obchvatu kolem města a nějaký moralista mu blokoval levý pruh tím, že jel předpisovou osmdesátkou a odmítal se zařadit zpátky a "vychovával ho.". Jen tak tak to se sténající rodičkou stihl.
Střih. Jiný čas, jiné místo. Strakonická ulice v Praze, kolem mne se řítí modrá Fabia s registrační značkou 2S8 15-23. Moje rychlost 70 km/h, zmizela mi za pár vteřin. Potkali jsme se opět na nejbližších semaforech a já v kabině škodovky uviděl dva chlápky, jak si hrají s kamerou a notebookem a na zádech mají nápis Policie.
Nejsem kovaný v problematice pravomocí našich ochránců zákona, možná si opravu mohou jezdit jak chtějí, já jen vím, že jsem je sledoval až ke služebně, kde zastavili a zvolna vystoupili. Jen těžko lze předpokládat, že nepřiměřenou rychlostí jeli proto, že chtěli někomu pomáhat a někoho chránit. Závěr? Nic podstatnějšího, než že můžete na silici potkat někoho, kdo jede jako dement rychle jen proto, že je nepostižitelný, stejně jako člověka v situaci, kdy je každá promarněná vteřina otázkou života a smrti.
Pod dlouhé době jsem píchl. Měl jsem půjčené od strýce jeho obrovské kombi a v něm novou pračku. A abych se dostal k rezervě, nezbylo mi nic jiného, než se sám pokusit velkou krabici, kterou jsme v obchodě nakládali ve dvou s prodavačem, sám vyndat. Pršelo, a já v teplákách vypadal jak případ pro sociálního pracovníka.
K mému překvapení u mě zastavilo obrovské SUV a svalovec oblečený do zboží od Replay mi bez řečí pomohl s vykládkou. Počkal, než jsem kolo vyměnil jen proto, aby se mnou šoupnul náklad zase zpátky. Nevěřil jsem, na vlastní kůži jsem zažil důkaz, že řidiči Q sedmiček a X pětek nejsou jen snobští parchanti, kteří před sebou tlačí nevinné chudáky předjížděcím pruhem. Ještě jednou díky.
I já jsem chtěl oplatit dobrý skutek a zastavil jsem u dvou nebožáků, kteří na první pohled, jako já tehdy, nevypadali nijak vábně. Kterým došel benzín, alespoň to jeden z nich lámanou češtinou tvrdil, zatímco druhý se mi snažil prodat nějaké zaručené zlaté šperky. Tak rychle jsem snad z místa nikdy neodstartoval.
Celé tohle mé vyprávění mělo mít jeden jediný smysl a já doufám, že je zřejmý. Na silnici člověk potká různé lidi, zažije různé situace a i když mohou na první pohled vypadat stejně, vždy jde o zcela unikátní souhru osudů, povah a okolností. A tak jednou může jít o zábavu a podruhé třeba o život. Ne každý, kdo jede rychle, vás chce zabít, ne každý, kdo prosí u krajnice o pomoc, má čisté úmysly.
Já tvrdím, že aby člověk na silnici přežil, neměl by se spoléhat výhradně na předpisy, zákony, zažité konvence a obecná společenská dogmata. Pro mě je tím nejlepším předpisem na to, abych se pokaždé vrátil s autem ve zdraví domu, instinkt a prostý selský rozum. Abych nezapomněl, prodám levně zlatý náramek a prsten. Za tři stovky.

Blogy
Existuje bezpočet občanských sdružení a neziskovek, které si usurpují patent na pravdu a aniž by se jich někdo na cokoliv ptal, tvrdí, že jsou hlasem lidu. Paradoxně mám pocit, že zájmy, které hájí, se neslučují s požadavky většinové společnosti. Má to určitou logiku. Pracující vět... (Pokračování...)
Blogy
Některé temě, jako jsou např. Severní Korea, Polsko nebo Bělorusko při budování dálničních tahu počítají kromě automobilové dopravy také s jinou formou využití. Některé hlavní silnice totiž slouží jako nouzové přistávací plochy pro letadla. V případě války by tento... (Pokračování...)
Blogy
Je na místě napřed vyslovit upřímnou soustrast. Napsat, že je mi líto, co se stalo. A podotknout, že jsem tam nebyl a že všechno, co vím, jsem si jen přečetl v novinách a zjistil na internetu, ale že jsem nad tím strávil spoustu času… Jen abych připomněl, co se stalo. Sedmnáctiletý kluk si vzal od táty z gar... (Pokračování...)
Škrabka na led v krytu víčka palivové nádrže Škody Rapid
Škoda Rapid
Blogy
Není to špatný nápad, schovat škrabku na led k hrdlu nádrže, ale jak uvedly lidovky.cz, ten plastový dekl nejde zamknout. Jasně – pro co nejsnadnější přístup. Kdyby člověk musel otevřít dveře a zevnitř na nich tlačítkem odjistit kryt víčka nádrže, mohl by už rovnou z kapsy ve dveřích vyt... (Pokračování...)
Blogy
Tenhle příběh jsem vyslechl asi před půl rokem, ale šetřil jsem si ho na Vánoce. Je to totiž vánoční příběh. A jakkoliv se může zdát neuvěřitelný, tak se opravdu stal. Nemusel jsem s ním dělat nic víc, než ho přepsat... „To že jsme tady spolu je jasný důkaz, že stejně jako ty, tak i já miluju auta. Když jsem... (Pokračování...)
Blogy
Zapomeňte na to, že jste měli včera šortky, že jste si dali první letošní pivo na zahrádce a že už je čas na kabriolety. Tohle je zimní číslo TopGearu. Hodně zimní číslo. Čtyřicet centimetrů tlustý led na jezeře Kvamtjärnen, deset aut s pohonem všech kol a bláznivá parta novinářů, kteří... (Pokračování...)