Všude samé otazníky

Dvěstěkoňové skorokupé s manuální převodovkou a pohonem předních kol, které je zabalené jako kabelka od Vuittona. Protáhněte ho zatáčkami, svezte se ve městě a budete mít hlavu plnou otazníků. Víte, Citroen chystal DS4 společně s hatchbackem C4, který už je dávno v prodeji. A obě dvě auta se od sebe liší víc, než byste si mohli myslet. Nepřehlédnutelná DS4 a vedle ní možná až příliš skromná a obyčejná céčtyřka… První, co mě napadlo, tak bylo, proč výrazně sportovní DS4 není jen jako třídvířko, ale když jsem pak zaparkoval mezi ostatními auty a pořádně si prostudoval všechny nuance, pochopil jsem.
Základem k pochopení je fakt, že DS4 je další crossover, i když tak možná na první pohled nevypadá. Určitě se vám bude líbit splývavý tvar karoserie se svažující se zádí, ty zadní dveře jsou hodně maskované a kliky mají schované ve stylu Alfy Romeo. A víte co? Když se dobře podíváte na jejich tvar, dojde vám, proč se u nich nedají stáhnout okna ani o píď. Správně, není tam na to místo. Auto má vyšší podvozek i pneumatiky a v porovnání s C4 je o dva a půl centimetru vyšší. Všimnete si toho, ale není to nic přehnaného. Jenže jak jde vyšší těžiště dohromady s tím sportováním?
Verze Sport na osmnáctipalcových kolech a hlavně s 200koňovou šestnáctistovkou s dvojitým přeplňováním Twin Croll je přirozeně rychlá. Ten motor je výborný, vyniká obrovskou pružností a často jsem řadil ob rychlost, tedy stylem jednička, dvojka a pak čtyřka a šestka. Poslední kvalt tam dáte klidně v padesáti a nic se neděje. A když ho začnete ždímat, tak má příjemný sytý zvuk a od tří tisíc i masivní zátah, škoda že mu k dokonalosti chybí výkonová špička. Horší je to s řazením. I když udělali u Citroenu kus práce, pořád tak divně drhne přes neutrál. Vím, že si na to stěžujeme pořád, ale proč proboha neobšlehnou skříň od Hondy nebo Mazdy? Druhá výtka směřuje k řízení.
Volant má nepřirozeně velký střed, ale to je věc vkusu. To, že klade nepřirozený odpor při zatáčení, je ale fakt. A když se rozjedete rychle, přenášejí se do něj rázy a působí hodně gumově. Zachraňuje to alespoň příjemně strmým převodem.
A podvozek? Je tuhý a pevný, na kvalitním povrchu funguje fakt hezky, krásně se nechá řídit plynem a zvládá všechny typy zatáček. Pošlete ho na sjezdu z dálnice bez uzardění a s odvahou a budete překvapení, že se přes vyšší těžiště nijak dramaticky nenakloní a krásně drží stopu. Ve vracečce se zase nechá krásně strhnout a brzdy jsou výtečné, s dobře čitelným nástupem a bez nějakých sklonů k vadnutí. Jenže jak se zhoršuje povrch silnice, tak se zhoršují i jízdní vlastnosti. Občas jsem měl pocit, že tahám zadek nepřirozeně za sebou, a v kombinaci s již zmíněným řízením rychle snížíte rychlost a vyhlížíte kvalitnější silnici.
Když ho srovnáte třeba s Golfem GTI, tak jízdně váhat nebudete, na druhou stranu, Golf nebude nikdy takovým autem pro hračičky. Ha, další otazník? To proto, že jsem se ještě nedostal k interiéru… Kromě krásné dvoubarevné kůže se můžete těšit na masážní sedačky (i pro spolujezdce), vyberete si z několika odstínů modrého a bílého podsvícení budíků i čísel zároveň, můžete si i zvolit výstražné tóny – to je jako u mobilu. Přestože architektura středového tunelu s titěrnými tlačítky nevypadá nijak moderně, tak kvalita zpracování nemá chybu. Měkčené plasty všude, kde se dotýkáte lokty nebo kolenem, již zmíněné sedačky jsou pohodlné a pevné zároveň.
Definitivní verdikt? DS4 si můžete koupit už jen proto, jak vypadá a jak bohatou má výbavu. Možná vám učaruje posaz za volantem, obrovské čelní okno a všechny ty vychytávky. Nenechte se zmást tím sportováním, vezměte si ji v naftě a na sedmnáctipalcových kolech. Je to crossover, ne hot hatch.